Ostrožský kroj
Ostrožská Lhota patří do skupiny obcí, v nichž se nosí ostrožský kroj. Stejný kroj nosili obyvatelé Uherského Ostrohu , Ostrožské Nové Vsi , Blatnice, Blatničky, Hluku. Ostrožský sváteční kroj patří k nejbohatším dolňáckým krojům oblékaným dodnes. Podobá se částečně uherskohradišťskému. Sváteční a obřadní kroj dnes oblékají hlavně mladí lidé k různým církevním nebo světským slavnostem – hodům, poutím apod. Ve všedním kroji chodí ještě některé starší ženy, stejně tak ve svátečním. Muži v dnešní době všední kroj nenosí, sváteční ojediněle.
Ženský slavnostní kroj , který se u nás dodnes nosí, se skládá ze spodnice, na který se obléká zadní sukně-šorec, dříve šitý z černého lesklého plátna, později klotu. Na šorec se přivazují štruple – dvě stuhy jednobarevného základu z atlasu či hedvábí, plošně vyšité barevnými květy, po obvodu s našitou stříbrnou portou. Štruple jsou široké tak, že překrývají šorec. Na šorec se vpředu přivazuje fěrtůšek, který je charakteristicky lemován širokou bílou krajkou ze tří stran. Fěrtůšek býval dříve šitý z atlasu nebo kašmíru, později se nosily hedvábné pruhokvětky a brokátové fěrtůšky. V pase se váže hedvábná stuha. Rukávce jsou z bílého plátna. Husté navrapení, v jedné třetině „zlomené“, je typickým znakem ženského ostrožského kroje. Rukávce končí širokou kadrlí. Na náramenicích, přednicích a u kadrlí je našité vyšívání na žlutém základě. Stejně vyšitý je i obojek, který je lemován hustě naskládanou a naškrobenou krajkou. Na rukávce se obléká kordulka z černého sukna, fialového nebo zeleného atlasu, modrého saténu či fialového taftu. Později také ze zeleného nebo fialového sametu nebo brokátové. Na zádech je ozdobena červeným šňůrováním do tří tulipánů s červenými kytkami. Okolo výstřihu je našitá hedvábná květinová stuha a stříbrná porta. Ke slavnostnímu kroji nosí ženy na hlavě navázaný turecký šátek „ na záušnice“ (hore konce), kde jeden cíp šátku nevisí na zádech, ale podhrnuje se. Svobodná děvčata nosí také čepení z umělých květin a pentliček. Dříve bylo také běžné nosit plátěný čepec s čtvercovým dýnkem a šatkou, lemovanou krajkou. Šatka byla na konci vyšitá a nosila se buď hore nebo dole koncama. Vlasy pod šátkem bývaly dříve sčesané na hladko a spletené do copu, v němž byla zapletená hedvábná stuha. Děvčata jej nechávala volně ležet na zádech, ženy jej stáčely do uzlu. Dnes se u svobodných děvčat používá falešného copu, jelikož jsou většinou krátce střiženy a svůj vlastní cop si nezapletou.Ke slavnostnímu kroji obouvaly ženy dříve vysoké kožené holínkové boty na podpatku, později nízké střevíce.
V jiném než slavnostním kroji můžeme ještě dnes vidět některé starší ženy, které chodí v polosvátečním a všedním kroji. Skládá se z jupky z popelínu, saténu, zdobené na prsou a na koncích rukávů látkovými portami, ze zadní sukně z černého sametu nebo plizované sukně , z obyčejného fěrtůšku. Na hlavě jednoduchý hedvábný šátek s třásněmi, na nohou černé punčochy a nízké střevíce. Nezbytným doplňkem je černá kabelka s jedním uchem, nošená v ruce nebo přes ruku. V zimě se obléká jupka, někdy vyfutrovaná kacabajka a na ni se přehodí vlňák. V kožichu dubeňáku se zdobnými aplikacemi již dnes ženu běžně neuvidíme.
Slavnostní kroj mužů se skládá z plátěné košile s baňatými rukávy, které jsou u zápěstí zúženy
a přeloženým límečkem. Je vyzdobena plochým vyšíváním okolo krku, na ramenech, na zápěstí a na prsou. Na výšivce převládají barvy červená, žlutá a černá, s motivy barevných ornamentů květů. Na košili, která je vždy řádně naškrobená, se obléká soukenná kordulka. Ta je zdobená nad třemi zádovými švy tmavě modrým šňůrováním ve tvaru tulipánu, z nichž visí oranžové načechrané kytky z hedvábných nití. Na přednicích, u dvou kapsiček a na límci je kordulka také zdobena šňůrováním a prošitím oranžovými zdobnými stehy. Na předu kordulky jsou čtyři kytky, dvě u kapes a dvě u krku. Kordulka je ušita, stejně jako nohavice, z černého až tmavě černomodrého sukna. Soukenné nohavice jsou zdobené tmavým šňůrováním, vpředu po kolena ve tvaru hroznu, po bocích i vzadu po švech. V pase se upevňují vybíjeným řemenem, okolo boků několikrát omotaným. Ke stejné košili se nosí také plátěné bílé gatě - porculánky, se širokými nohavicemi, s uvázáním v pase na tkaničku.Na ně se váže černá klotová zástěra, zdobená širokou harasovou červenou stuhou, kterou se zástěra v pase připáše. Dříve nebyla zástěra ničím zdobená, nyní ji zdobí barevná výšivka s motivem květů.
Na nohou se nosí vysoké hladké boty. Na hlavě se nosí černý klobouk se širokou stříškou – širák, promáčknutý ze tří stran. Širák je zdoben voničkou a kohoutím pérem. Ženatí muži nosili voničku na pravé straně , svobodní vlevo. Dříve se brávaly ke kroji i beranice. K svátečnímu kroji ženatých mužů patřil i bílý flanelový lajbl, s červenými výložkami a manžetkami. Starší muži chodívali v bílé nevyšívané košili s kordulkou a přes ni si přehodili halenu se čtyřhranným límcem, na němž byly našity barevné pásky a který se za deště mohl přehodit přes hlavu.V zimě si muž oblékal kožich dubeňák, sytě dubové barvy, pod kolena dlouhý. Byl zdoben kolem krku, u rukávů a od pasu dolů kolem spodního okraje černomodrou beránčinou a červenými a bílými pásky.
Ve všedno a k práci chodívali dříve muži v konopných třaslavicích, košili a vysokých botách. Později začali nosit cajkové kalhoty a k nim nízké boty. V zimě sametové kalhoty, barchetová košile a vesta. Samozřejmě se jinak oblékali k těžké práci a jinak běžné činnosti.
